Blog o józe
bez bolesti
Možná si ťukáte na čelo: „Vždyť je to super sestava a cvičím ji každé ráno!“ Možná vás zároveň pořád bolí bedra a za krkem, ale nevidíte v tom (zatím) žádnou souvislost. Nedávno jsem v Klubu online jogínek ukazovala, jak se dá 5 Tibeťanů zacvičit zdravě. Pojďme si to trochu rozebrat i tady 😊 Dnešní člověk je pořád skrčený – sedíme, sedíme...
Budu pravidelně cvičit a mé tělo bude zdravé a uvolněné a moje páteř krásně napřímená. Taky si to myslíte? Já jsem si to před časem myslela a velmi jsem se divila, že mi cvičení nepomáhá tak, jak bych si představovala. “Dělám přece všechno podle pokynů, tak proč se, sakra, nedostavuje ten výsledek? Proč se mé tělo pořád vrací ke...
Když bych vám teď řekla, abyste otevřeli hrudník, jaký pohyb byste udělali? Ten z prvního nebo z druhého obrázku? Asi z toho prvního, že? Já před časem taky. Není se čemu divit, takhle se to na józe učí. Takhle máme zafixováno, že je to správně. Takhle si myslíme, že otevíráme své srdce. A ono ne. V tomto článku vám vysvětlím, proč je...
„Nevím, proč moderní józe říkají jóga. Mělo by se to jmenovat jen CVIČENÍ. Ale to by se vám nelíbilo. Klidně můžete praktikovat toto fyzické cvičení až do konce života, ale nezískáte tím žádný spirituální vhled.“
Už jste na sebe někdy nazírali touto optikou? Většinou se snažíme naše nedokonalosti skrýt, dělat, že nejsou. Tedy v tom lepším případě. V horším případě se jimi trápíme a necháváme se srážet na kolena. Připadáme si méněcenní a znevýhodnění.
Možná vás překvapí, že to spolu může souviset, vždyť jóga je přece synonymem pro zdraví! No, ne tak docela :) Dnes se v józe většinou učí pozice, které nejsou pro naše evropská těla vůbec vhodné a které nejsou ani proveditelné, pokud se v nich vyloženě nezalomíme.
Valí se to na nás ze všech stran. Být šťastní a pozitivní. Žít šťastný život. Štěstí je nutnost. Kdo není šťastný, selhává. Smutek? Není povolen! A slabost? Ta už vůbec ne!
Možná už vás někdy napadlo, že by taková soukromá lekce byla fajn, ALE... Třeba by vám v rozhodování pomohlo zjistit, proč na soukromé lekce chodím já jako student a proč se jim i věnuji z pozice lektora.
Strašně moc jsem se bála udělat tak velkou změnu a převrátit svůj život vzhůru nohama.Ono to totiž není jen tak, odejít ze zaměstnání a stát se „umělcem“ na volné noze. A tak se mi to prostě stalo. Trochu drsným způsobem (ta poslední práce byla peklem na Zemi), ale s tím absolutně nejlepším koncem, jaký jsem si mohla přát.
Tereza Freya Šikolová
