Jak jsem se stala lektorkou jógy?

Moje cesta k józe začala v mých 12 letech, kdy jsem navštívila svou první lekci. Krátce na to jsem dostala o józe knihu a začala doma praktikovat.

Východní filosofie a všechno staré mě fascinovalo – snila jsem o tom, jak budu na Univerzitě Karlově studovat indologii se specializací na sanskrt a jak jednoho dne odjedu meditovat do buddhistického chrámu.

Z různých důvodů mi to (zatím) nevyšlo, ale vlastně tak daleko od pravdy jsem nebyla :)

Pokud jste ještě nečetli můj příběh na webu, můžete si ho přečíst zde.

Jednoho dne jsem se objevila v Praze

Jóga se v mém životě definitivně usadila roku 2014, kdy u mě došlo k zásadnímu zlomu. Od nedokončeného studia latiny a filosofie na Ostravské univerzitě mě to zavedlo až k výrobě raw dortů do Prahy – odtud tedy přezdívka Tereza Raw.

Zároveň se mi otevřela témata přirozených porodů, ženství a mateřství. Delší dobu jsem si pak myslela, že stát se porodní asistentkou nebo dulou je mým posláním.

Po dlouhém samostudiu jsem roku 2017 nastoupila do dvouletého výcviku pro duly pod záštitou Českých dul a zároveň do kurzu pro instruktory jógy v Domě jógy. Dvě nejlepší rozhodnutí v mém životě.

Všechno mohlo být jinak

Připravovala jsem se na to, že jednou budu doprovázet ženy k porodům. Učit jógu jsem netoužila – do kurzu jsem se přihlásila především se záměrem posunout svou vlastní praxi a pochopit své bolesti.

Málem jsem jej ani nedokončila, protože jsem měsíc před zkouškami dostala chřipku. Skutečnou chřipku s vysokými horečkami.

První dva týdny, kdy jsem měla v plánu odevzdávat své práce a připravovat se na zkoušky, jsem nebyla ničeho schopna, jen jsem ležela v posteli. Věděla jsem ale, že toto je má jediná šance – letní i podzimní termín se mi kryl s dovolenou, a tak bych musela ke zkouškám až za rok!

Sebrala jsem všechny své síly a když nemoc začala slábnout, zabojovala jsem a resty dohnala. Jeden z výkonů, za který jsem na sebe opravdu pyšná. Bylo by tak jednoduché to vzdát!

O natáčení závěrečného videa a mé panické hrůze z kamery zase někdy jindy :) Nicméně, i tak jsem byla přesvědčená o tom, že já teda rozhodně nikdy učit nebudu.

Nikdy neříkej nikdy

Hned po zkouškách jsem se nechala vtáhnout do děje, vzala v Domě jógy pár záskoků (bože, ta nervozita!) a pak jednu soukromou lekci. Měla jsem však hodně práce, a tak pro mě záskoky po delší dobu nepřipadaly v úvahu a držela jsem si pouze tu „soukromku“.

Chtěla jsem se posouvat ve svém oboru (category management, specializace zdravá strava), zariskovala jsem a změnila práci s vidinou lepších zítřků. Jaké však bylo mé překvapení, když to šlo od desíti k pěti! Tedy spíše k nule.

Dostala jsem velkou lekci, odešla v poslední den zkušební doby, druhý den odletěla do Íránu jako nezaměstnaná a odtamtud se vrátila jako lektorka jógy. Hned po příletu jsem začala naplno učit a už jsem u toho zůstala.

Jdi za svými sny!

Ten malý hlásek ve mně, který se mi neustále snažil našeptávat, že svět businessu není pro mě, zesílil a konečně dostal zapravdu. Tak dobře, jógu jsem po absolvování kurzu vlastně trochu učit chtěla, ale bála jsem se.

Strašně moc jsem se bála udělat tak velkou změnu a převrátit svůj život vzhůru nohama.

Ono to totiž není jen tak, odejít ze zaměstnání a stát se „umělcem“ na volné noze. A tak se mi to prostě stalo. Trochu drsným způsobem (ta poslední práce byla peklem na Zemi), ale s tím absolutně nejlepším koncem, jaký jsem si mohla přát.

Dlouho jsem se to bála vyslovit, ale já si vlastně žiju svůj sen! Děkuji, děkuji všem bytostem za to, že mě na tuto cestu dovedly!

Dům jógy byl skvělým začátkem

V Domě jógy jsem během kurzu poznala Lenku Oravcovou, Věru Vojtěchovou a Pavlu Křečanovou, které jsou mi svým přístupem k józe a zdravému pohybu velkou inspirací.

Získala jsem tam přesně to, pro co jsem si přišla, ačkoliv jsem instruktorské kurzy mezi sebou vůbec neporovnávala a zkrátka se intuitivně přihlásila tam, kde jsem to měla nejraději  kde jsem s jógou (znova) začala.

U jednoho kurzu samozřejmě neskončilo – své znalosti se snažím neustále prohlubovat jednak samostudiem, jednak v nejrůznějších workshopech a seminářích.

Výcvik pro duly mi dal do života jako máloco

Profese duly se mi tímto vzdálila a objevily se pochybnosti. Jak to budu zvládat, když mám pravidelné lekce? Co držení pohotovosti a naše víkendy v přírodě? Jsem vlastně dost kompetentní, když zatím nemám vlastní děti?

Přicházelo a stále přichází mnoho otázek, na které neznám odpovědi. Rozhodla jsem se tedy prozatím nedoprovázet. To, co jsem se ve výcviku naučila, však využívám neustále – ve svých soukromých lekcích i v běžném životě.

Byla to bez nadsázky nejlepší škola seberozvoje, kterou jsem doposud absolvovala.

Učím jógu tak, aby nebolela, ale od bolesti pomáhala. Funkčně a jednoduše :) Více o mně se můžete dočíst zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů