Jak náš postoj odráží náš vnitřní svět

Budu pravidelně cvičit a mé tělo bude zdravé a uvolněné a moje páteř krásně napřímená. Taky si to myslíte? Já jsem si to před časem myslela a velmi jsem se divila, že mi cvičení nepomáhá tak, jak bych si představovala.

“Dělám přece všechno podle pokynů, tak proč se, sakra, nedostavuje ten výsledek? Proč se mé tělo pořád vrací ke starým vzorcům a stahuje se tam, kde by mělo být už dávno uvolněné”?

Dlouho jsem si kladla tyto a podobné otázky, dlouho jsem chtěla věřit tomu, že to “vycvičím”, až mi nezbylo nic jiného než přiznat, že musím sáhnout hlouběji a jít až za to, co se odehrává v rovině hmoty.

Dnes je typické jógu brát jako nápravné cvičení, jako jistou rehabilitační a ozdravnou pomůcku, ALE!

Jedna věc je, že jóga se dnes učí dost kontroverzním způsobem a provedení pozic může být nebezpečné, druhá věc je, že cvičení pro cvičení ještě nikomu nepomohlo. Nebo aspoň ne dlouhodobě.

Proč jen cvičit nestačí?

Možná už jste si všimli, že náš vnější postoj je určován nejen kostmi a svaly, ale také naším postojem vnitřním a tím, co se odehrává uvnitř nás – našimi emocemi, prožitky, náladami.

Jinak se projevuje stres, jinak zuřivost, sklíčenost, smutek… Krátkodobě žádná emoce není problémem, ale pokud se v nás usídlí dlouhodobě, začne dříve či později formovat naše tělo.

Průběh úlekové a stresové reakce
Zdroj: Jandová, Zuzana: Emoce ve fyzioterapii – převzato z knihy Anatomie emocí

Snažit se ovlivňovat vnější schránku bez porozumění a práce s nitrem tedy nedává příliš smysl.

Můžeme se pravidelně snažit dýchat do bránice a uvolňovat napětí z těla, ale když nezačneme pátrat po hlubších souvislostech, za krátkou chvíli se tělesné napětí a sevření projeví znova. A zase budeme muset dýchat a napravovat tělo.

Nácvik bráničního dechu

Tím vás nechci nabádat, abyste přestali věnovat svou pozornost vědomému dechu a správnému provedení cviků, ale chci tím říct, že jen dýchat a cvičit nemusí být dostačující, že je vždy potřeba PTÁT SE SÁM SEBE – vědět, proč v daných situacích reaguji tak, jak reaguji a proč si to napětí/zlost/cokoliv v sobě stále držím.

Může to být dlouhá cesta, cesta velmi hluboko, cesta k traumatům, na které budete potřebovat pomoc zvenčí, a proto se nebojte vyhledat podporu, když budete cítit, že se nedokážete uvolnit, i když už jste všechny dostupné prostředky použili.

Příklad: stažená třísla mohou mít souvislost se sexuálním zneužíváním a dokud se nezpracuje toto trauma, obyčejné cvičení a protahování bohužel nepomůže.

Kniha Anatomie emocí od Stanleyho Kelemana – koupit si ji můžete např. zde.

Jak držení těla ovlivňují jógová etická pravidla?

Vyšší rozměr přichází s nazíráním na náš postoj skrze jógová etická pravidla, takzvané jamy (“zákazy”) a nijamy (“příkazy”). Jaké to jsou?

Možná si řeknete, tak to je teda nuda, tohle rozuzlení mě zrovna nenadchlo, ale vydržte ještě chvíli, dvě vybraná pravidla více rozeberu a ukážu vám, proč by vás jógová etika měla zajímat.

Satja – buď pravdivý na všech úrovních

Satja se překládá jako nelhaní, pravdivost v myšlenkách, slovech i činech.

Směrem ven se projevuje jako pravdomluvnost a směrem dovnitř jako jednota toho, co si myslíme a cítíme a co říkáme nebo děláme. Poselstvím této jamy je nebýt v rozporu se sebou samým a nelhat si do kapsy.

Na první pohled se to může zdát jako velmi jednoduché, ale ve skutečnosti bývá dost obtížné objevit v sobě přes všechny nánosy a nástrahy mysli čistou, nezaujatou pravdu.

Tato zásada nás učí sebereflexi, usilování o poznání nezkreslené podoby věci, o její podstatu.

Jak dosáhnout pravdivosti?

Upřímností, vnímavostí, vědomostí… Neustálým pozorováním sebe a svého vnitřního prostoru. Není to otázka týdne, měsíce ani roku, je to otázka na celý život.

Možná neradi někoho odmítáte, ale říkat “NE” je v pořádku. Mít své hranice je v pořádku. Nebojte se toho a více zkoumejte, co můžete udělat pro to, abyste byli v jednotě s tím, co cítíte a co konáte a říkáte.

Uvidíte, že i váš postoj bude díky tomu více v rovnováze, že pouhá sebejistota a postavení se za sebe může pomoci zlepšit vaši stabilitu na podložce.

Tadásana – pozice hory

Santóša – buď spokojený, ale nerezignuj

Santóša znamená spokojenost – být spokojený s tím, co mám – hmotně i vnitřně. Není to ale pasivní rezignace, je to vědomí toho, že konám tak nejlépe, jak umím a přijímám věci, které na základě toho plynou.

Jóga nás učí být spokojení tady a teď, za podmínek, které máme. Skutečná spokojenost ani neplyne z toho, že něco získám, něco udělám, ale je to stav, pro který se mohu vědomě rozhodnout.

V dnešní době je to ale velmi obtížné – ze všech stran se na nás valí, co ještě potřebujeme, abychom byli šťastní, spokojení a naplnění a mnohé z nás to uvádí do stresu a napětí.

Spokojenost je ve tvé hlavě

Paradoxem je, že poté, co danou věc získáme, nám většinou dojde, že potřebujeme ještě další a další a neděláme pak nic jiného, než že se za něčím honíme. Skutečná spokojenost ale nikdy nepřijde, protože ta se nedá koupit, ale pouze nastavit v hlavě.

Spokojenost je tedy naše vědomá volba – můžeme se rozhodnout, že budeme spokojení a v souladu s naší aktuální situací a zároveň můžeme pracovat na tom, aby se podmínky změnily, pokud si to tak sami přejeme.

Vzhledem k pohybu bychom mohli santóšu chápat jako uvolnění se poté, co uděláme naše maximum pro nastavení pozice. Je dost možné, že by naše ásana mohla vypadat lépe, ale je důležité si uvědomit, jaké jsou naše možnosti teď a přijmout je ve spokojenosti.

Pokud je nepřijmeme a budeme příliš usilovat, odrazí se to na nás i směrem ven. Budeme tuzí, stažení, v tenzi.

Uttanásana – hluboký předklon ve zdravém provedení bez přílišného úsilí

Suma sumárum

Chováme-li se jinak uvnitř a jinak navenek a vytváříme-li tak v sobě vnitřní rozpor s naší prapůvodní, čistou podstatou, nutně se náš nerovnovážný vnitřní postoj odrazí i na našem fyzickém těle.

Když narovnáte svůj vnitřní postoj, srovnáte i své tělo. A to už stojí za zamyšlení, hmm?

Jak tedy o svůj postoj pečovat?

Ale hlavně – neberte to tak vážně :)

S láskou a lehkostí,

Tereza